Vítkův Kámen

Historie

Vítkův Kámen

Strážní hrad na Svatotomášském vrchu (1053 m), nedaleko místa, kde se protínají staré zemské hranice Čech, Bavorska a Rakouska, založil pravděpodobně Vítek z Načeradce z  krumlovské větve rodu Vítkovců kolem roku 1250. První písemná zmínka z  roku 1277 připomíná i obec Frymburk, ležící na solné stezce z Neufeldenu  na Dunaji přes Haslach a Svatý Tomáš do Přídolí a Českého Krumlova. Ve 13. století tvořila jádro hradu věž s jednoduchým opevněním. V roce 1996 byly v blízkosti hradu odkryty základy zdiva, zřejmě pozůstatky předhradí. Strategická poloha Vítkova Kamene umožňovala nejen ostrahu obchodní cesty a ochranu lenních statků v Horním Rakousku, ale také  vybírání poplatků z mýta a vybudování správního střediska, ke kterému na  konci 14. století patřilo 15 vesnic a sklářská huť.
Po vymření krumlovské větve Vítkovců v roce 1302 zdědil hrad Jindřich I. z Rožmberka. V roce 1394 se stal místem nedobrovolného pobytu českého krále Václava IV., zajatého českou šlechtou. během husitských válek, kdy hrad patřil pánům z Walsee, nedošlo k jeho poškození. Uprostřed areálu hradu byla postavena ve 14. století velká hranolová obytná věž z lomového kamene. Svými rozměry 14 x 17,5 m patří k  největším v Čechách. Zvláštností věže byla studna, do níž byla dešťová voda sváděna zazděným hliněným potrubím. V 16. století vzniklo nové  vnější opevnění se vsazenými nárožními baštami a střílnami. Hlavní brána s padacím mostem stála ve východní části hradu.
Roku 1464 prodal Reinprecht z Walsee hrad zpět Rožmberkům. V důsledku finanční tísně odstoupil Petr Vok z Rožmberka v roce 1602 část svých  panství včetně Vítkova Kamene císaři Rudolfu II. Během stavovského povstání ovládla hrad vzbouřená česká šlechta, ale již roku 1621 měl opět císařskou posádku. Od roku 1622 vlastnil panství Český Krumlov i s  Vítkovým Kamenem rod Eggenberků. Bezpečnost místa v neklidných dobách  zajišťovala tehdy hradní vojenská hotovost o síle 200 ozbrojených mužů.
Trojí průchod švédských vojsk v období 1641-48 dal příčinu k domněnce, že byl hrad v těchto letech zpustošen a vypálen. Tomu odpovídá i literární text Stifterovy povídky Hvozd. Inventář z roku 1649 však ještě  uvádí stavbu jako obyvatelnou s bránami, padacím mostem, schodištěm a  místnostmi, v nichž chybělo vnitřní vybavení a nábytek. Kompaktní silueta hradu je naposledy patrná na Vischerově mapě Horního Rakouska z roku 1669. V následujících době však hrad ztratil na strategickém významu a rychle pustnul. Schwarzenberkové, kteří hrad vlastnili od roku 1719, zde umístnili správce polesí a v roce 1725 provedli nejnutnější opravy střech.  V polovině 19. století, kdy hrad nezadržitelně chátral, si  Schwarzenberkové v nedalekém Sv. Tomáši postavili komfortní lovecký zámeček. V souvislosti s návštěvou korunního prince Rudolfa v červenci 1871 byla na hradě po dva předchozí roky prováděna konzervace zdiva. Při vnitřním obvodu 25 m vysoké věže bylo postaveno dřevěné schodiště a  vyhlídková terasa, umožňující výhled do všech světových stran.
Další dílčí opravy proběhly v roce 1905 a v roce 1934 bylo přistoupeno k novým stavebním úpravám s celkovým nákladem 30000 Kč. Kovovými svorníky byla zajištěna celistvost zdiva, trhliny byly vyspárovány, bylo vybudováno nové schodiště. Zatím poslední opravy nákladem 11 mil korun byly provedeny v roce  2004 a ve věži byla postavena vyhlídková plošina.